Asi jste si všimli, že projekt UŠILASI usnul a nic se tu neděje. Od toho, co jsem opustila svoji dílnu, na kterou tolik vzpomínám, mám stále na pilno. Ale jinak, než jsem si mylsela.
Sny se plní dál
Plány s dílnou byly. A byly velké! Místo, kde jsem si dílnu pronajímala bylo skvělé a mohlo všechny plány ubytovat. Pak ale přišlo velké životní rozhodnutí, další ze snů, který spolknul všechny finanční zdroje. V lokalitě, kde žijeme, a kde ceny nemovitostí rostou do nebeských výšin, se nám podařilo narazit na domeček, který byl pro naši rodinu finančně přijatelný. Vyjednávání o podmínkách koupě trvalo půl roku a povedlo se! Naštěstí náklady na splácení hypotéky nepřesahovaly výši měsíčního nájemného, které jsme v pronajatém bytě platili doposud a my si to mohli dovolit.
Co ale domeček potřeboval byla rekonstrukce. Ve chvíli, kdy jsme dům kupovali, jsme zatím netušili, co všechno bude rekonstrukce obnášet a vyžadovat, jak bude zásadní a jak rychle bude polykat další finance. V tu chvíli bylo jasné, že platit nájemné za dílnu už je přepych, který si nemůžu dovolit. Se slzou v oku jsem odstěhovala stroje do sklepa našeho domku. Sklep je velikosti větší garáže, a tak jsem nabyla domění, že dílna může fungovat tam. Protože ale některé části domku musely zůstat prázdné, aby se daly rekonstruovat, sklep je nejen moje šicí útočiště, ale také sklad věcí, které se do dvou momentálně obývaných pokojů nevešly, parking pro kola, úložný prostor pro všechno nářadí potřebné k rekonstrukci (a že ho je!) a chvílemi taky materiálu. Sklep navíc není vytápěný, což v létě nevadí, v zimě už je to horší.
Plány pořád jsou
Šiju, i když o tom nepíšu. Ani na udržování komunikace na sítích není mezi organizací rekonstrukce čas a energie. Pořád ale šiju, jen omezeně, pro sebe a svou rodinu. Než do svojí „zašívárny“ proniknu, přeskáču polovinu nářadí, stavebního materiálu a uskladněných věcí. Při přesunu od stroje k žehlícímu prknu zavadím o šlapku kola, nebo kolo, v horším případě o ně zavadí materiál, který zrovna zpracovávám, což je horší. V zimě šiju oblečená do bundy a kouskuji to na časové intervaly, prokládané pauzami na ohřátí se u kamen. I přes tyhle překážky šiju a pořád mě to baví. A plánuju, že až bude rekonstrukce hotová, odneseme všechny uskladněné věci na svá místa v domečku, zmizí nářadí a stavební materiál, postavíme i garáž, kam se přestěhují kola… A ve sklepě zbydou jen šicí stroje, žehlící prkno a prostor pro velký střihací stůl. A možná taky ne, možná všechno bude nějak jinak. Na to už si začínám v životě zvykat…
