Sny se plní dál

Plány s dílnou byly. A byly velké! Místo, kde jsem si dílnu pronajímala bylo skvělé a mohlo všechny plány ubytovat. Pak ale přišlo velké životní rozhodnutí, další ze snů, který spolknul všechny finanční zdroje. V lokalitě, kde žijeme, a kde ceny nemovitostí rostou do nebeských výšin, se nám podařilo narazit na domeček, který byl pro naši rodinu finančně přijatelný. Vyjednávání o podmínkách koupě trvalo půl roku a povedlo se! Naštěstí náklady na splácení hypotéky nepřesahovaly výši měsíčního nájemného, které jsme v pronajatém bytě platili doposud a my si to mohli dovolit.

Co ale domeček potřeboval byla rekonstrukce. Ve chvíli, kdy jsme dům kupovali, jsme zatím netušili, co všechno bude rekonstrukce obnášet a vyžadovat, jak bude zásadní a jak rychle bude polykat další finance. V tu chvíli bylo jasné, že platit nájemné za dílnu už je přepych, který si nemůžu dovolit. Se slzou v oku jsem odstěhovala stroje do sklepa našeho domku. Sklep je velikosti větší garáže, a tak jsem nabyla domění, že dílna může fungovat tam. Protože ale některé části domku musely zůstat prázdné, aby se daly rekonstruovat, sklep je nejen moje šicí útočiště, ale také sklad věcí, které se do dvou momentálně obývaných pokojů nevešly, parking pro kola, úložný prostor pro všechno nářadí potřebné k rekonstrukci (a že ho je!) a chvílemi taky materiálu. Sklep navíc není vytápěný, což v létě nevadí, v zimě už je to horší.

Plány pořád jsou

Šiju, i když o tom nepíšu. Ani na udržování komunikace na sítích není mezi organizací rekonstrukce čas a energie. Pořád ale šiju, jen omezeně, pro sebe a svou rodinu. Než do svojí „zašívárny“ proniknu, přeskáču polovinu nářadí, stavebního materiálu a uskladněných věcí. Při přesunu od stroje k žehlícímu prknu zavadím o šlapku kola, nebo kolo, v horším případě o ně zavadí materiál, který zrovna zpracovávám, což je horší. V zimě šiju oblečená do bundy a kouskuji to na časové intervaly, prokládané pauzami na ohřátí se u kamen. I přes tyhle překážky šiju a pořád mě to baví. A plánuju, že až bude rekonstrukce hotová, odneseme všechny uskladněné věci na svá místa v domečku, zmizí nářadí a stavební materiál, postavíme i garáž, kam se přestěhují kola… A ve sklepě zbydou jen šicí stroje, žehlící prkno a prostor pro velký střihací stůl. A možná taky ne, možná všechno bude nějak jinak. Na to už si začínám v životě zvykat…

Domácnost bez odpadu

Už nějaký ten rok se snažím o bezodpadovou domácnost. Dny, kdy jsem s vlastnoručně ušitými plátěnými pytlíky ze starého povlečení jezdila pro bezobalové potraviny až do Prahy, jsou pryč, stejně jako jeden z mých nejoblíbenějších bezobalových obchodů. V Dobřichovicích sice otevřel bezobalový obchod přímo v naší ulici, ale důslednost v bezobalovém nakupování u mě už opadla. I tak se mi poctivým tříděním daří držet směsný odpad naší šestičlenné domácnosti (tři osoby, dvě kočky a jeden pes) při zemi – stačí nám 60l popelnice, kterou vyvážíme 1× za měsíc. Plastů vyprodukujeme cca dva 60l pytle za měsíc, papír přes zimu žádný – používáme na podpal v kamnech (po létě doplním informaci i o papíru). Podobný přístup jsem plánovala i v provozovně a bylo mi jasné, že tam toho odpadu bude pravděpodobně ještě méně.

Živnostenský odpad

V Řevnicích byly dvě možnosti, jak odvoz odpadu řešit. Buď na obci, nebo svozovou firmou. Obvolala jsem obě možnosti a jediné, co mi bylo nabídnuto, bylo přistavení 120l popelnice na směsný odpad s vývozem 1× za týden. Opravdu jiný tarif pro podnikatele nemáte? Ne!

O dalších nádobách na plasty a papír jsem si už vyprávět nenechala. Bylo mi jasné, že mít u provozovny 120l popelnici, kterou stěží naplním 1× za měsíc, opravdu nechci. A tak jsem tuto věc poslala k vodě do doby, než ucítím poprvé potřebu odpad vyvézt. To přišlo asi po roce.

Zjistila jsem, že mého působení v provozovně, ve které jsem primárně pořádala šicí kurzy, někdy šila menší zakázky nebo upravovala oděvy, opravdu moc odpadu nevzniká. Někdy jsem objednala nějaký materiál z e-shopu, krabici jsem pak ale přepoužila na zasílání věcí, které jsem prodala nebo darovala přes bazarové služby. Menší krabičky od objednaného materiálu posloužily na odstřižky látek a nití u každého pracovního místa.

Když se blížil ke konci můj první rok v provozovně, všechen odpad za celou tu dobu jsem naskládala do kufru mojí Fabie a odvezla na sběrný dvůr. Tvořily ho asi čtyři 60l pytle textilních odstřižků, jeden stejně velký pytel plastů a jedna velká Lidl taška papíru. A směsný odpad? Toho bylo odhadem kolem 20 litrů a tvořily ho hlavně kávová sedlina a čajové pytlíky, které jsem pravidelně nosila na náš domácí kompost, aby v dílně nezapáchaly.

Odpady e-shopařů

Ve druhém roce mého působení jsem prostor sdílela s dívčinou, která vyráběla své výrobky a prodávala je na trzích, ale především přes e-shop. Z její zásoby čerstvě nakoupených kartonových krabiček – jedny ty pěkné na zabalení každého jednoho produktu, druhé ty hnědé na zabalení objednávky – mi běhal mráz po zádech. Tento obalový materiál musel být vyroben jen proto, aby obalil každý jeden produkt a ochránil ho před nástrahami dopravních společností, a poté byl na druhém konci tohoto řetězce vyhozen v lepším případě do modrého kontejneru. A to se nejednalo o žádné unikátní zboží, jehož obdoba by se nedala sehnat i lokálně. S e-shopařením jsem měla tu čest už za dob, kdy jsem pracovala pro firmu vyvíjející softwarové řešení pro e-shopaře. Tehdy byl jedním z důvodů ukončení spolupráce fakt, že jsem nechtěla tento obalový/odpadový koloběh svou prací podporovat. Nynější blízké setkání s martýriem e-shopu mě utvrdilo v tom, že z e-shopů nakupuji jen v opravdu nejnutnějších případech, a vzala jsem na milost otravného zeleného mužíčka, který zboží objednané do jeho doručovacích boxů už neobaluje druhým obalem.

Co s “odpadem” z ukončené provozovny

Když jsem se na konci druhého roku rozhodla dílnu přestěhovat z pronajatého prostoru do menšího, skromnějšího, ale svého prostoru, bylo jasné, že se všemi věcmi se tam nevejdu. Vytřídila jsem tedy vše, co mohu postrádat a pro co už nebude místo, a mohla jsem vše odvézt do sběrného dvora s vědomím, že už jsou ty věci nepotřebné. Kdy se ale věci dají označit za odpad? Vždyť nepotřebné pro mě neznamená, že by neudělaly službu a dokonce radost někde jinde!

Větší věci, jako nábytek, jsem nafotila a nabídla v bazarových službách. Látky, které jsem vyhodnotila, že už nevyužiji, ale byly to krásné velké kusy, ze kterých by se dalo ještě něco ušít, jsem rozprostřela na svůj velký střihací stůl a rozhlásila do světa, že se věcí zbavuji. Ať si pro ně přijdou ti, kdo by je využili! Hned první den se seběhlo tolik švadlenek, které odcházely s rozzářenýma očima a v rukou svými úlovky. Měla jsem radost, že ty látky dostaly druhou šanci, a těším se, až někoho z nich někde náhodou potkám a poznám tuhle látku. Neodnášely si ale jen látky, odvezly si i větší věci, jako věšák na kabáty, regály a skříňky.

Radost mám také z toho, že tři křesílka, která u mě marně čekala na přečalounění, našla nový dočasný domov v recyklačním obchodě Sto-re – velmi zajímavý projekt, podívejte se na ně! Šlapací šicí stroj Lada si odvezli do Muzea Výtopna Zdice a velký střihací stůl putoval do ševcovské dílny LaDon Shoes, kde bude sloužit mimo jiné i při kurzech šití bot.

Na sběrný dvůr jsem s těžkým srdcem odvezla pouze tři barové židličky a jednu otočnou dětskou židli, o kterou nikdo zájem neprojevil. I tak to ale považuji za vítězství, protože jsem tímto postupem svět ušetřila celkem pěkné hromádky odpadu.

Kolik nás takových je?

A co tedy s tím živnostenským odpadem? Je mi jasné, že pro municipality je nepředstavitelné, aby existoval provoz, který produkuje takové minimum odpadu, a nemají pro to kolonky ve svých tabulkách. Možná se s takovým provozem ještě nesetkali. Nebo je jich tak málo, že to nechtějí řešit. Naštěstí stále existuje možnost odvážet živnostenksý odpad na sběrná dvůr svépomocí a nechat si za to vystavit doklad pro potřeby případné kontroly. Popravdě, i na tom sběrném dvoře se na mě dívali, jako na exota! Samotnou by mě zajímalo, jestli existují i jiní živnostníci s provozovnou, kteří to mají s množstvím odpadu podobně? Kolik jich je? A daří se jim udržet minimální odpad, i když se rozrostou?

A jak to máte s odpady vy?

Rovnosteh

Začněme klasickým šicím strojem, někdy zvaným “rovnosteh”. Ten zná asi každý. Buď ho sami používáte, nebo ho znáte třeba od svých babiček nebo maminek. Je to přesně ten šicí stroj, který měly naše babičky jako šlapací, maminky už s elektromotorem. Šev je tvořen provázáním dvou nití – svrchní a spodní.

Kromě rovného stehu umí i steh klikatý, takzvaný “cik-cak” a s novějšími stroji můžete šít všelijakými ozdobnými, vyšívacími nebo pružnými a overlockovými stehy.

Dalo by se říct, že s moderním “rovnostehem” si vystačíte na jakékoliv šití. Pro domácí občasné šití to tak jistě bude. Ale co si budeme povídat, takový kočkopes je vždy v něčem kompromis. Pokud se chcete šití věnovat víc, a chcete šít i pružné materiály a úplety, což je třeba pro začátečníky jednodušší, tak s rovnostehem narazíte na jeho limity. Například pružný steh rovnostehu nikdy není tak pružný, jako speciální steh overlocku – začištění 2 nitěmi nikdy nedosáhnete kvalit a pružnosti, jako na overlocku. Cik-cak rovnostehu na začištění okrajů také dostačuje, ale jeho šitím strávíte neúměrně delší dlouhou dobu, než na overlocku. Stejně tak s overlockovými stehy klasického šicícho stroje.

Rovnosteh je tedy ideální na rovné šití nepružných materiálů. Můžete na něm ušít povlaky na polštáře, začistit okraje ubrusu nebo závěsů, vystačíte si s ním na různé tvoření tašek a taštiček, pytlíčků, nebo sukní a kalhot z pevných materiálů – tam už budete potřebovat na začištění švových záložek i cik-cak.

Rovnosteh se bezvadně hodí na šití podšitých oděvů – sak a kabátů. Ty bývají vesměs vyrobeny z pevných materiálů, a protože mají z rubové strany podšívku, jsou pod ní všechny švové záložky chráněné proti třepení, nepotřebujete tedy ani cik-cak. Podšité oděvy v domácích podmínkách ale šijí spíš pokročilejší švadlenky. Pokud chcete šít třeba na své děti, nebo něco jednoduššího pro sebe, pak pravděpodobně sáhnete po pružných materiálech, do kterých nemusíte všívat zipy a knoflíkové légy. Z pružných materiálů tak zvládnete ušít trička, slušivé šaty, legíny nebo tepláky. Ale na rovnostehu, i když moderním, se s pružnými materiály podle mě trošku natrápíte.

Overlock

Kdo šije pružné materiály na moderním rovnostehu a nemá srovnání s prací na overlocku, ten může být s takovým šitím nadmíru spokojen.

Overlock, nebo taky obnitkovací šicí stroj byl sestrojen už na konci 19. století a původně sloužil hlavně k obnitkování švových záložek, aby se netřepily. Současné overlocky se kromě obnitkování používají hlavně k šití pružných materiálů – pletenin, neboli úpletů.

Overlock je vybaven nožem a šije tří nebo čtyřnitným stehem, proto při sešívání švové záložky ji také ořízne a obnitkuje. Máte tak v jednom kroku krásně začištěný šev, který je vysoce pružný a pevný, což se právě u namáhaných švů pružných materiálů velice hodí. Navíc overlock takový šev ušije mnohem rychleji, než jak to dokáže rovnosteh s jeho pružnými stehy.

Nevýhodou overlockového stehu je, že švové záložky nemůžete rozžehlit, právě proto, že jsou společně obnitkovány. Pro tenké rozžehlené švy je potřeba obnitkovat každý díl zvlášť a pak je sešít na rovnostehu. Takový postup ale na úpletech stejně není běžný, ani bych ho nedoporučila.

Pro šití na overlocku potřebujete 3 nebo 4 nitě. U průmyslových overlocků čtvrtá nit tvoří řetízkový zajišťovací steh vedle obnitkovacího. Takový šev si můžete prohlédnout, když se podíváte na švy nohavic vašich džín.

Coverlock

Co ale se zakončením okrajů pružných materiálů? Ze zkušenosti můžu říct, že v domácích podmínkách si s overlockem vystačíte. Dolní okraje můžete začistit našitím nápletů, což je dostačující a plnohodnotné začištění. Většina overlocků umí i tzv. slepé lemy, které se dají pro začištění okrajů použít, už to ale vyžaduje pokročilejší přenastavení stroje, a coverlockovému stehu se to stejně nevyrovná.

Pro začištění okrajů pružných oděvů, tak jak ho znáte třeba ze zakoupených triček, slouží právě coverlock. Jedná se o spodem krycí šev, který na rubové straně začišťuje volný okraj látky řetízkem, na lícové straně je vidět dvojjehlové nebo trojjehlové prošití. Průmyslové coverlocky umí i vrchem krycí šev, který můžete použít jako ozdobný, svoje uplatnění ale má nejvíce na prádle a sportovních oděvech. Když jsem vybírala svůj coverlock, tak vrchem krycí šev byl podmínkou. Našla jsem jeden typ domácího coverlocku, který takový šev umí. Pro domácí využití je to už ale větší finanční investice, navíc třeba v součtu s investicí do overlocku, a při úvaze, nakolik bude takový stroj v domácnosti využitý.

Kombinace

Na trhu existují i stroje, které kombinují overlock a coverlock v jednom. Jedná se spíše o overlocky, které je možné na coverlock přenastavit. Přenastavení je u některých typů složitější, u některých jednodušší, vždy je ale potřeba počítat s tím, že to pár minut zabere, a že při šití z pružných látek bude postup a technologie šití pravděpodobně vyžadovat toto přenastavení z overlocku na coverlock a zpět i několikrát. Na rozdíl od pořizování dvou speciálních strojů vám v případě kombinovaného over/coverlocku vaše penežnka poděkuje 🙂